Opuštěná větev. (Čechové vídeňští.)

Ta snítka jabloně! Z rodného vzpjala sadu

své tílko troufale přes chladnou bílou zeď...

Kmen, z něhož vyšla, tkví jak ztracen pro ni vzadu,

a ona mísí se ve cizích stromů spleť.

Jí ruka sadařů se netkne, neostřihne

jí uschlé výhonky v dnech prvých podjaří;

když k zemi kloní se, jí nikdo nepozdvihne,

tlum žravých housenek jí nikdo nemaří.

Peň rodný posýlá jí stále sic dost mízy,

však ona žene se tím dál a dál jen zas,

a její jablka jí serve ruka cizí,

když podzim nastane a česání je čas...

Tak jen když rodný strom pod slunce vřelým vznětem

jásaje zhalí se v slavnostním příkrovu,

ta snítka ubohá červenobílým květem

v tom cizím stromoví se hlásí k domovu...