Opuštěná.

Kytku jsem ti vázala,

tys už pro ni nepřišel,

u vás u vrat stávala,

a tys ani nevyšel.

Jenom jsi se podíval,

jako bysi neviděl, –

když jsi ty k nám chodíval,

za mne jsi se nestyděl.

Růže v kytce vybledla,

jak by růží nebyla,

já si plátna napředla,

děťátko ti povila.

Jeho úsměv a můj žel

z všeho zbyl, cos přislíbil; –

a tys ani nepřišel,

bys to děcko políbil.