OPUŠTĚNÁ.

Omšený kámen leží

v jezera hlubině,

je mu tak teskno, bolno

v té vodní pustině.

A nad ním bílá růže

se hravě kolíbá,

ji denně zlaté slunce

svým žárem zulíbá.

I bledý měsíc stříbrem

i vlny jezera,

i pestrý motýl líbá

květ její z večera.

A hluboký tu náhle

jezerem proudí sten,

zachvěje v snu se kámen,

že sám tak opuštěn.