Opuštěná.

V sněžném květu jabloň stála,

Překrásně se bělela,

A já s mým milencem v trávě

Podle ní jsem seděla.

Kvetly růže, konvalinky,

Já je smutna trhala,

A do svých kadeří s pláčem

U vínek je splétala.

Ach, tu on mi s citem vřelým

Z oka slíbal slzinku,

A v tato mne slova těšil,

Tiskna moji ručinku:

„Neplač, neplač, má panenko,

Vždyť blaží nás jarní čas;

Než podruhé růže zkvetou,

Svazek svatý svíže nás!“

Ach již třikrát růže zkvetly –

Zas je viji u věnec;

V sněžném květu jabloň stojí; –

Můj však nejde milenec!