Opuštěná.

U potoka olše stojí,

tiché olše nachýlené,

tam děvčátko sedávalo

za večera utrápené.

A když měsíc v náruč vcházel

tiché, čiré, vážné noci,

tu děvčátko plakávalo

opuštěné, bez pomoci.

Zašel milý v svět divoký,

v ten svět klatby, trýzně plný,

brzy však jej zachvátily

jeho velké, dravé vlny.

Svadly olše. Vlnky hrály

v tichém listů ve šumění;

bledé dívky u potoka

za dne – v noci více není!