OPUŠTĚNÉ BOJIŠTĚ

To troska chrámu, věže hory na sklonu,

to opuštěná zvonice je bez zvonů.

Kol hřbitov slehlý bez křížů a beze zdí

v úpalu slunce za dnů, v chladu souhvězdí.

Zbujela chamraď křů a mechů, lopuch, trav,

oblékla zbytek trosek v zelený svůj háv.

Když Bůh a člověk nemoh vyrůstat už z dní,

v úderu střet se, v smršti katastrofy poslední.

Tu buřičský a titanský se vzepial duch,

když blahobytným zdál se nadržovat Bůh.

Pak dlouho krví kvetly zdi, a dodnes krev

zpívala titanský svůj zpěv.

Teď nezřít božských stop. Nepotkáš člověka.

Samota pouští šumí. Čas jen odtéká.