Opuštěné cesty.

To že jsou ty cesty veselé a živé,

na nichž kroky zněly, zvonil smích? –

jsou tak pusté teď a tiché, zádumčivé

s alejemi stromů zamlklých.

Kde jsou ti, již tady šli v úsměvech blaha,

čistý květ když dýchal zelení? –

klidno, mrtvo všecko; – tiše, duše drahá,

nebuď již těch stromů ze snění.