Opuštěné lomy.

Pod vzduchem poledním je země žhavá,

nic před tebou, jen topol osamělý,

prožloutlá všude, parnem vyschlá tráva,

pár chudých bělásků, toť ruch tu celý;

z děr rozpuklých se rozlézají brouci,

lesk jejich krovek zlato slunce chytá,

a z pryšců, vrbek, chrastavců dech vroucí

s mdlou vůní vane. Celá pláň je zrytá,

řad roklí hlubokých a jam a tůní

před lety opuštěných v kruh se šíří;

do žlutých na dně vod, kde myš se sluní,

les pampelišek pouští hebké pýří.