Opuštěné zahradě

Ó MILÁ ZAHRADO, DNES JAKO VDOVA SIRÁ,

ty dětských her i lásek vonné dějiště,

klíč v ruce Vesny proč tvou branku neotvírá,

proč tak jsi teskliva jak pusté strniště?

Jen setlelého listí chomáč v cestě leží,

kde hopsaly kdys našich dětí nožky svěží,

nad vchodem dosud klenba z prutů růžových –

jak břečťanová zeleň mohyl hrobových...

Ó milý včelíne, ty město po vymření,

kde ruch je dělnic tvých, kde zlatých jisker let?

Ni sledu činných rukou nikde ke spatření,

jež ze srdcí i z úlů rozdávaly med!

Kdo s péčí mateřskou zde o poupata dbali

a v ptáčeti i v dětech Boha milovali,

už sami v neznámý nám přesazeni sad

své osiřelé dílo nezří umírat...