OPUŠTĚNÍ.

Sníh padá, lehký mráz jej hněte,

pod tíží jeho dřímá zem,

a od mužů i od dítěte

lze dobře znáti stopy v něm.

A jak vše pod tou vrstvou šedou,

kam vítr sníh jen zavěje,

on zradí, kam ty stopy vedou,

kam spějí lidské kročeje.

Jdou od vsi ke vsi, stále svěží,

jdou v každou chatu, ba i v les

i do polí, jež mrtvá leží,

až pak se tratí v dáli kdes.

A někde zem již ušlapanou,

a stopa stopu přetíná,

jen ke hřbitovu, od vsi stranou,

tam nejde ani jediná.