Opuštění.

Ach, té mé ubohé duše! –

Krkavčí matka

upjaté šatky strhala cudnému děcku

a udivené

a nahé to dítě bělosti panenské

do podušek hedvábných skryla

v krvavém šeru lampy zavěsené,

v parfumech boudoiru...

Těch hodin orgií! – – –

A z cudného děcka

kokota bujná se stala;

růžový příval nahého masa

dechem rozkoše stále se zmítal...

Těch hodin orgií! – – –

V boudoiru spustlém

spí smutek,

a ticho k šílení leží,

a na loži chladném

opuštěná nevěstka čeká...

Ach, té mé ubohé duše!

Kde dojmů jsou orgie horké?!