Opuštěný chrám. (III.)

Také ty, chráme, šedivý, ztracený,

měl jsi své mládí!

Hořela světla, varhany hřměly,

žalmy se třásly kadencí slavnou,

zjasnělé zlato ornátů trysklo

ohníčky prudkými, vzněcujícími,

kadidla vůně mdlá omamně padla

na velké dlaždice, na pestré sochy,

korouhve z těžkého hedvábí hrdě

zvedaly slávu svou v záři a blesk –

Na oknech barevných portréty světců

oživly zázrakem, padaly růže

s úsměvných zraků nebeské Panny,

kanula krev a svítily rány

rytířům božím, teď triumfujícím,

zástupy zbožné, vznícené, opilé,

pokorně hlavy chýlily v zem –

Kterak to mocně ke kružbám klenby

bila jich píseň, kterak to žhavě

svítila víra oddaná, vroucí,

čistá jak pramen, jasná jak zář!