Opuštěný chrám. (IV.)

Ale jak dávno ta dozněla píseň,

vybledly barvy, uhasla světla,

umdlela vroucnost naivní víry,

zvětrala sladkost horoucích vzdechů!

Kol tebe hřmí

praktický zápas střízlivých lidí,

kol tebe hřmí

tramvají cinkot, hlučení lidí,

smíchy a řeči, supění aut,

ale ty stojíš němý a ztracen,

šedivá skvrna v strakatém zmatku,

sám, zcela sám,

na zmlklém náměstí,

odkaze dávný století mrtvých.