Opuštěný domek.

Stojí při Otavě

domek nepatrný,

nízkou střechu kryjí

došky jen a drny.

Rozbita jsou okna,

roztlučeny dvéře;

do zpuchřelých došků

noční vítr péře.

Dříve nad tou chatkou

stála hvězda krásná,

ale v noci jedné

spadla z čista jasna. –

Vcházelo tam druhdy

myslivcovo snění,

když tam rybák býval,

však juž ho tam není.

Přikvačila voda,

potrhala splavy,

zaplavila břehy,

levý i ten pravý.

Bránil se jí rybák

z večera i v noci,

nemoh’ slabou paží

vodní spousty zmoci.

Vzal dceř na lodici,

proud je strhnul dolů, –

od těch dob tré lidí

nemluvilo spolu.

Z půdy kolem domku

sotva zbyly drny –

na tří dobrých lidí

hroby nepatrny.