OPUŠTĚNÝ HOLOUBEK.
Zdráv buď, Hněvso milý! – pojď v náruč, a nech se obejmout,
Neb tomu dávnoť juž, co z jara sem tě viděl.
Věř, že tě více lubím, než stádo i paště polabské,
Víc než láno polí, tak – jako děvče milé!
Neb tvoje usta jsou zpěvná, a lahodně vučívá
Píseň tvá, co šumot mútnotokých vodiček.
Viz, jak líbě chlad kyne nám z houští dubového!
Poď, tuto na trávník sedneme sobě jarý;
Neb na hrázku, po nížto si mech zelenavě polízá;
Pod střemchou košatou se to tak mílo sedí!
Jarmile můj! – též já tebe rád mám; toužila dlouho
Po tobě juž duše má; přec se políbiti nech!
Taktoť ovečka bělá v zimě po své pastvině touží;
Takto po déšti raním prahne za jitra lupen.
Poď, pastýři milý, na hráz sobě sedneme tamto,
Nechť se stádo zatím plésně po trávě honí;
Můj štěkavý hlídák bedlivý na ovečky pozor dá,
By v hustou bažinu jehně nezašlo malé.
Střemcha se, viz! v košatý oblouk nad náma zatáčí,
Tak jakoby chtěla nám splétati věnce jaré!
S hůry se nám zelená přes rámě haluz pozahýbá,
Jakby: „zpívejtež!“ toužila šeptati nám.
Zpívej! – buď: „Zezulička kuká na buku v lesy kuku!“
Neb onu: „Čí je to, čí děvčina modrooká?“
Aj, nebo zazpívej dnes písně, písně milosti,
Jež Bíloň vyřezal v kůru mladého dubu!
Kdožby nezpíval rád, pod střemchou vůni dadoucí?
Kdožby nepěl, vodní kdyžto utichne šepot?
Známť já píseň i tu drevnou: „Pleje děvče konopě.“
Znám: „Věje větříček“ – znám: „Kozo, kde jsi byla?“
Než, teď svou píseň zazpívati tobě domejšlím,
Jenž z ust pod zelenou vyplynula mně lipou.
Pěj, pastýři milý! – rád, rád si ve háji hovívám,
V němžto zpěv ptákův ňádra lahodně kojí;
Když ale ty zpíváš, tuť skáče mi srdce ochotněj:
Buď mě k pláči nutíš, buď mě porozveselíš!
V háji holoubek
Sobě letává –
Ze dubů na dubec
Teskně letá;
Mutně si houká,
Mutně volává,
Holubičku milou
K sobě volá; –
Ve tmě i ráno
Jen bědováno,
Ve tmě i ráno
Darmo voláno!
Ze dubů na dubec
Teskně letá –
Holubičku milou
Marně volá! –
Spí studeném ve
Stínu holubka,
Pode ní studená
Skála leží; –
Vítr polabský
Chladně zavívá,
Okolo studená
Vodka běží; –
Vletne holoubek
Přímo na doubek
Kdežto milenka
Spí holuběnka –
Pode ní studená
Skála leží, –
Okolo studená
Vodka běží. –
Sletne holoubek,
Pírkama hřívá,
Perutí ji bělou
Teskně tepá; –
Mutně zobáčkem
Dech v ni nalívá –
Studená tu leží
Milka lepá! –
Darmo ji líbá,
Ni pozahýbá,
Pírkama hřívá,
Dech v ni nalívá,
Perutí ji bělou
Teskně tepá: –
Studená tu leží
Milka lepá! –
Spí studeném ve
Stínu holubka,
A u ní studený
On tu leží; –
Vítr polabský
Chladně zavívá,
Okolo studená
Vodka běží; –
Ve tmě i ráno
Víc nevrkává,
Ve tmě i ráno
Víc nevolává;
Ze dubů na dubec
Juž neletá, –
Holubičku milou
Juž nevolá! –
O, můj Hněvso milý! – nech, ať tvoje usta políbím;
I truchlé zpěvy tvé rozkoše do mne lejí!
Tak libo rákosinou nekvílí vodka tekoucí,
Tak listí nešumí v hájině nad potokem!
Teď ale poďme honem, a sytá stádečka napojme.
By se neskoupala, pryč, psíku, zažeň kozu mou! –
„Ty větříčku šumný!
Proč tak trudno pozdychuješ?
Nesešli mi poselství od roditelův mých?
O větrové!
Vaše slova nejsou slova lidská!
Větrové svatí!
Vy ste hlahol nesmrtelných bohův.–
Větrové!
Vy věrní ohlasové ducha neznámého,
Anto si vyvolil schránku
V ňádrách děvčích!
Já vám žehnám;
Nebo, co tak jemno mluví ve mně,
To slyším v šepotu vašem!“ –
„Vy zelení stromové!
Lítají to po vás
Ptáčkové zpívaví,
A nebo to těkají
Duchové zesnulých dědů
Po drevách těchto?
Vítejte mi! vítejte mi! –
Brzo já budu těkati s vámi
A bohům plésati lesním,
A bohyním vod!“ –
„Ha, ty krásné slunce!
Kéž bych mohla
Létati s tebou šumným větrem! –
Jak líbo a tichouce zacházíš! –
O, dnes, dnes moje duše tichá
Půjde s tebou
Do hlubokého údolí duchův!“ –
„Vy hájiny! –
Zelenejte se věčně!
Už nebudete provolávati
Hlas můj tichým skalinám!
S bohem Ozvěno,
Věrná písně mé volalko!
Kdož tě bude učiti zpěvům
K slávě bohův lesních?“ –
„Ha! šepotá to rákos
Okolo svatého jezera
Bujný věnec pletoucí?
A nebo mne voláte,
Vy, bohyně vodní?
Ano, vy mne voláte
Žádajíce mladou oběť!“ –
„Krásný je byt váš
V tomto tichém jezeru!
Tu s vámi plesati budu,
A sedávati na trávě jezerní,
A kolem nás pokvětou
Lília vodní, a bílé lekutí! –
Nuže, vy Bohyně vod!
Ježto zelenýma perutěma
Proudíte jezerem tímto,
Přijmetež, ó přijmetež
Tuto mladou oběť
Do chladné náruče!“ – –
„Růže milostné –
Ozdobo polabin!
Zbledněte růže,
Krásoto věnců!
Ach, divokrásné
Mním viděti květy,
Ježto viděl sem
Ve snu libostném!“ –
„Aj, ty slavíku –
Pěvče polabský!
Ustaň v šumavé
Háje vylévati
Rozkoše proudy: –
Nebo tvoje píseň
Opakuje hlásky,
Jakové sem dnes
Ve snu poslouchal!“ –
„Ha! vy kozy krotké,
Vy kozy běloučké!
Ukryjte rouno
V zelenou chrastinu:
Ať mě nepamatuje
Bělota povábná
Na líce bílé –
Líce mlaďoučké!“ –
„Vadněte růže!
Vadněte květiny!
A ty slavíčku
Zpívati ustaň,
A vy kozy bílé
V temno zalezte a
Truchlete se mnou!
Větru žalujte
Boly mých ňáder;
Ty ale větýrku
Ozvěně šeptej
Ozvěně věrné
Jak tu žalostím;
A ty tajitelko
Lásky bojácné –
Nářky vyjev moje
Jelce potajmo!“ –