ORÁČ

Tvrdá je ta země, tvrdá,

pluh ji sotva zkrojí;

něma, násilím jež zhrdá,

stále jsme spol v boji.

Nepoddá se síle lehce,

pot ať řine s čela;

nerozumí, nechce, nechce,

úhorem by chtěla!

Vyrazí mi kleče z dlaní,

nasazuji znova;

těžká je, říc’ nelze ani,

práce oráčova!

Však když vyraší to v klasy,

zašumí to poli,

jako velepísně hlasy

vděčně oráčovi.

Jak to srdce, když se vzpírá

nebes Hospodáři,

když pak vzejde žatva širá,

ó jak vděkem září!