Oráč.

Popohání volky

Brázda starý:

„Vijó, Sivoš! – Rohoň!

Vijó!

Ďas vzal suchopary!“

Pot mu s čela teče,

řine s volků –

tvrdá je ta půda,

tvrdá!

Zrovna s peklem v spolku!

Sotva pluh ji zrývá,

sotva sbírá;

často se mu kámen,

často!

neustupně vzpírá.

Vytrvale dále

Brázda oře,

potem půdu vlaží,

potem!

krví na ouhoře.

Až doorá, zbrázdí,

síti bude – –

Pán Bůh požehná-li,

pán Bůh!

obiličko chudé?

Nesešle-li kroupy,

léto suché?

Klasy nebudou-li,

klasy!

prázdné zas a hluché?

S důvěrou zří Brázda

k nebi vzhůru –

míchá letos, chuďas,

míchá

do chlebíka kůru!

Děti pláčou hladem,

pláče žena –

darmo jeho ruka,

darmo!

prací zmozolena.

Popohání volky

vzhůru strání –

poť se, chudý muži,

poť se!

bude třeba daní.