ORÁČOVA PÍSEŇ.

Na Bílé Hoře

sedlák pole oře,

mraky se válejí

širém po obzoře.

Táhněte, mí koně,

hnědouši i ryzko,

už se na noc sklání,

už je večer blízko.

Rád tu s vámi orám,

kleče svírám v pěsti,

zde je zakopáno

všecko naše štěstí.

Všecko naše štěstí,

stará česká sláva

co rok zde v té půdě

hloub se propadává.

Na čele pot stojí,

pluh náš křemen láme,

zdali pak tě, Štěstí,

někdy vyoráme?