ORÁČOVA PÍSEŇ Z JARA 1849.

Po volné roli volně jda

tak ponejprv zas jarem

se opájím prost svého jha

svobody čaročarem.

Živ zlatým klasem nebo hložím

vždy volný na svém zůstanu,

duše ni těla nepodložím

žádnému nikdy tyranu.

Plaj, slunko – vichře, poceluj

mně líce v plesném víru,

tak přišel přece březen můj

a klíčení s ním v míru.

Živ zlatým klasem nebo hložím

vždy volný na svém zůstanu,

duše ni těla nepodložím

žádnému nikdy tyranu.

Je krásné jaro národů,

jež stará pouta láme,

tak na pouť k svému obrodu

se bez váhání dáme.

Živ zlatým klasem nebo hložím

vždy volný na svém zůstanu,

duše ni těla nepodložím

žádnému nikdy tyranu.

Až ono slavné jitro vzplá –

ta víra žije ve mně –

kdy volna bude jako já

i celá moje země.

Z brázd práce mé a tužby vroucí

ten červen vzejde svobody,

žeň má, se volným mořem dmoucí,

v mír sloučí všecky národy.