Orchis maculata.

Daleko v krajině tropu jsi vzrostla, má duše.

Pod tichým klenutím palem a blankytným nebem

rozvila’s kalich svůj bílý a zářící štěstím

nejsladčím polibkům slunce a oblakům vůní...

Však jednou přistáli cizinci k tichému břehu.

Násilím vyrvali kořeny z mateřské prsti.

Do tvrdé, skalnaté ornice vsadili tebe

a chtěli, by’s kvetla v studeném, polárním vzduchu.

Ach, nevlídné sněhy vyrudly pestré tvé barvy,

a větry rozvály všechny tvé líbezné vůně

v divokých vichřicích soumračných, polárních krajin.

Podlomen žalem a vysílen marnivým sněním

útrpně hledím, jak skřehlé a žluté tvé listy

k zemi se sklánějí spáleny krutými mrazy.