Orlí krev.

Tam na výšinách

mocný vichr hučí –

ale v údolině slunečko se směje,

bílé květy pučí.

Tam na výšinách

vzteklé hromy bouří –

ale v údolince z chaloupek se tichých

šťastný kouřík kouří.

Tam na výšinách

král se mračí s trůnu,

dole v údolině dítě buclaté se

matce směje v lůnu.

Přec po výšinách

těká moje touha,

dole v údolině ruce leží v klíně,

chvíle na smrt dlouha.

Přec po výšinách

lítá touha moje,

ne že bych chtěl mrazů, ne že bych chtěl trůnů,

ale že chci boje!