Orlu pod Klingerovou sochou Beethovena.

Tak, bájný ty Apokalypsy ptáku,

jsi sletl s ledovců sfer, jež se tratí

do věčné mlhy, skály na úpatí

ku nohám tvůrce, jenž, stín věčna v zraku,

se nořil vidin svojich do zázraků...

Zda zřítelnice vaše, ve závrati

když utkaly se, daly sobě znáti,

že obě zvykly blýskavicím v mraku?

Že obě pily z praručejů světlo,

že obě k slunci vracely se z noci,

že v obou jaro nesmrtelné zkvětlo?

Slet’ orel s žezlem Zeva, symbol Moci?

Co skrání genia i orla létlo?

Zda bratři byli v chvíli té či soci?