ORLŮM ZMIZEVŠÍM V DÁLCE.

V močály tiché den klesá zvolna,

myšlenky tonou v jezeru snů;

myšlenky tonou v jezeru snů,

srdcem jde touha teskná a bolná.

Bratři mí čačtí, orlové bystří,

k moři kams’ táhli v modravou dál;

k moři kams’ táhli v modravou dál

volní a hrdí touhy mé mistři.

Bez konců zdá se noc býti dlouhá,

východní dálky nehlásí den;

východní dálky nehlásí den,

zhynula síla, zbývá jen touha.

Orlové pyšní, šťastní mí bratři,

jitro až vzplane, nebudu živ!

Jitro až vzplá a nebudu živ,

řeknete, Vám že srdce mé patří?

Pro Vás vždy vřele srdce mé bilo,

z Vašeho rodu pocházím já,

z Vašeho rodu pocházím já,

zlomená peruť, nevzkvetlé dílo...