ORODOVÁNÍ.

Děvo! není kámen srdce moje,

aniž kryjou ledy ňádra má;

šetř, ó čarodějko, blesky svoje,

pěvec ať svou růži nezklamá.

Tak jsem prosil, a tys umlkla mi –

darmo hledám zápal v zraku tvém;

luzná bouře náhle utichla mi,

nezřím více blesky v ráji svém.

Teskno je mi! hřímej, božská vílo,

vždyť ji snesu, bouř tvé milosti;

poupě své pak, by se nezděsilo,

potopím do ňader skrytosti.

Napotom již pozřím bez lekání –

s jásotem, v tu výheň vášní tvých;

podám s obdivem se tvému plápolání...

Pěvče, růže pláče! – čas je, by jsi ztich’.