OSAMĚLÁ VILA

Na konci města vila sní

se sadů věncem kolem.

Tam jsem se z žití uchýlil

se svojí láskou, bolem.

Zde klidně ubíhají dny

jak říčky vlny líné.

Do oken lípy šeptají

a k slunci oblak plyne.

Jen občas ze snů nádraží

sten vlaku zaheleká.

To dávná touha rozjíždí

se znova do daleka.