OSAMĚLÝ DŮM.

Do vsi jsme došli. Jarní byl den,

slunný byl den a teplý a snivý,

kvetlo už všecko, osamocen

viděl jsem dům se bělati v nivy.

Vinice nad ním táhla se v svah,

v poli se ostře černali muli,

na slunci píchal, leskl se prach,

na větru sotva trávy se vzdmuly.

V samotách domy u tichých cest!

Podivná zdi! – Oprýskaná jest, –

žlutavé dvéře, rezavé kliky. –

Vyjdi teď před váš dům, hezoučká, zde,

zacloň si oči – teď chodec kol jde,

žizní, a jemu – stačí tvé rtíky.