OSAMĚLÝ RYBÁŘ

Kterési noci potkal jsem hocha,

jenž nesl rozkošné květy.

A touha má běžela za ním.

Ó žel!

Usnulé stesky vzbudil mi ze sna;

spatřuji krajinu s hájem:

Na mírném návrší

sedí

opřený o balvan,

v ruce rybářský prut

a hledí v proud řeky,

plynoucí pod ním.

Když blížím se

kyne mi rukou,

nechtě být rušen – –

A ještě z dálky jej vidím,

jak hledí v proud řeky,

jež v neznámo valí

chvil vlny.