OSAMĚNÍ.

By Karel Hugo Hilar

A budu sám...

Ty tiché písně tužeb společných,

jež modlitbou nám byly nejčistší,

ty odlétnou na podzim do dálek

i tiché sny i němé pocely...

A budu sám...

A teplo vytratí se ze srdce

a život zvolna bude usínat,

uvadlý vzdech oněmí ve hluchu

a vítr zimy vnikne do duše..

To budu sám...

A nebude to život ani skon,

co budu žít. Ni den, ni šedá noc..

a nebude to jaro ani mráz

a nebude to smích, ni horký pláč,

až budu sám...