OSIŘELÁ.

Neodcházej, tichý lovče zlatých snů.

Hledím za tebou a ptám se dlouhých dnů,

ptám se sešeřených křů a mlází,

ptám se měsíce, jenž nevychází:

Kam šel? Přijde mně zas taký zpátky?

Neodcházej, sběrateli sladký

krásy mé, mých komnat milý hoste.

Láska má jak perla léty roste

v bílou spanilost a čistotu.

Láska má jak slívy nejvíc sládne

k podzimu, když prvý list už vadne,

noci smutné jsou a drsně chladné.

Neodcházej, sadaři můj sladký,

skloň se k uzrálému životu.