OSIŘELÍ.

Slávou, v jaké na nebesa

odebral se Mistr milý,

apoštolé nevýslovně

nadšeni a jati byli.

V útulek svůj pod Sionem

vrátili se potěšeni,

tušíce, že v radost věčnou

všecek žal se v nebi změní.

Ale brzo po Ježíši

vzplála touha v srdcích jejich,

tesknota se projevila

v jejich smutných obličejích.

V rozpomínky pohrouženi

na druha druh tiše zřeli

a druh druhu četl v očích:

„Přezáhy jsme osiřeli.“

Co tou trapnou tesklivostí

jejich měkká srdce chřadla,

s družkami máť Páně vešla

do tichého večeřadla.

Sotva se jim objevila,

apoštolé zžaslí celí

se zdvojenou pozorností

v její tvář se zahleděli.

Ducha lesk jí zářil s čela,

z očí milost neskonalá,

důstojností, krásou, něhou

všecky nejvýš zajímala.

I hlas její při modlení

zněl tak jasně, vroucně, mile,

že se tesknost vytrácela

z mysli jejich zasmutilé.

Nemohouce odtrhnouti

od ní sluchu ani zoru,

měli zdání, jako by sám

Mistr meškal v jejich sboru.

Když pak míru svatého jim

odcházejíc vlídně přála,

podivně k ní náklonností

srdce jich se rozehřála.

Dávno zašla matka Páně

se zástupkem zbožných paní,

ale žádný z apoštolů

nepřestával myslit na ni.

Tu vstal Jan a rozhlédl se

po zamlklých druhů kole:

„Vím, co naší myslí hýbe,

drazí bratří apoštolé.

Dávno známe matku Páně

ze styku i z popatření.

Čím to je, že jejím zjevem

nyní jsme tak uchváceni?

Dokud Mistr chodil s námi

oskvěn zvláštní velebností,

nevšední vděk jeho matky

nevynikal při něm dosti.

Nyní, když nám s očí zmizel,

aby zářil na nebesku,

její k němu podobnost nám

zjevuje se v plném lesku.

Zříme Pána v její tváři,

slyšíme ho v jejím hlase,

jeho láska z jejích očí

do srdce nám sálá zase.

Proto se nám pojednou teď

velebnější zdá a krašší

a zjev její patrněji

vtiskuje se v mysl naši.“

Slovy těmi slastně srdce

nejedno se rozechvělo,

Petr pak se chopil slova,

vyjasňuje zryté čelo:

„Vidíme teď, že by všech nás

nedůstojno bylo vskutku,

místo příprav na čas příští

uchřádati v planém smutku.

Nechť nás časný život ještě

od božského Mistra dělí,

dokud jeho matka s námi,

věru, nejsme osiřelí.“