Osiřelo dítě.

Umřela matka, ubohá vdova,

naposled se rtů těžký šel vzdech.

Kol dítek v pláči dusí se slova:

„Matičko, neopusť nás tu všech!“

Zavřela navždy ty smutné oči,

jimž krátký spánek ukrádal lesk.

Vzmužte se děti! Za chvíli vkročí

hrobník, a matka zmizí jak blesk.

Přejte jí klidu, zmučené robě,

po těch děsnostech posledních let.

Nechť s otcem vaším oba spí v hrobě.

Co z vás však učiní dnešní svět?

Přejte jí klidu, zároveň lkejte

nad příštím tvrdým osudem svým.

Životy mladé k ranám chystejte.

Ach, budoucnosť vaši skoro vím...

Po letech útrap, hladu a bití,

v nichž ubit bude cit, vznět i duch,

v jinošském pak a panenském žití

obklopí vás cel, bordelů vzduch!