OSIŘENÍ

Odpočíváme na fialkovém břehu:

v pohledech plynou dny-vlny.

Neboj se, dívko, potop se mnou do řeky ruce.

Jak to blaží.

Opodál, podle proudu,

táboří mládež,

koupá se, směje, laškuje, hlučí,

po sobě stříká...

Vymykáš ruku z mé dlaně.

Slyším prchati krůčky.

Za nimi zhasíná zeleň.

Srdce čís’ vzlyká.

Samotář na zpustlém břehu:

před ním tekou dny-vlny