Osm reliefů ze života Jacchova. (II. Réva.)

Však Hera neustala v hněvu lítém,

hoch musil prchati dál v lesní hloubi,

sluj našel tmavší ve stoletém doubí,

kol srázné stěny byly jejím štítem.

Ve sluje vchodu planým chmelem skrytém

Pan révy zasadil tu husté loubí,

hle, zlatý hrozen k modrému se snoubí,

co Kentaurů zní země pod kopytem.

Kdys raněn jeden ve zoufalém boji

se k sluji doplížil a umíraje

chyt’ hrozny zralé v divém žehu žízně,

je rval a hltal. – V staré síle svojí

vstal ráno zdráv, a Jacchos chápal taje,

jež lidstvu dát má v úkoj jeho trýzně.