OSMAČTYŘICÁTNÍK.

Věk sehnul jemu šíj a zbělil vlasy,

však zvadlá tvář se dosud zarumění

a zrak mu zaplane, když v zanícení

se rozpomíná na vzdálené časy;

kdy do Prahy šel statný jinoch mladý

a stavěl barikády.

Sníh na hlavě, však v srdci plamen hárá.

Ó, byl bych šťasten, kdyby z něho padla

jen aspoň jiskra v ňadra polosvadlá

těch jinochů, již mají srdce stará

a nad svých otců „vlasteneckým bludem“

se zardívají studem!