OSMÉHO LISTOPADU.

A to je vše: hrát chtěli drama

k božího jména oslavě.

Na scénu vyšla chorá dáma

s korunou starou na hlavě.

A sotva vyšla, už ji zbili

– nebylať zrovna hrdinkou –

korunu s hlavy uchvátili,

to všechno jednou hodinkou.

Pak teprv po několik věků

jevištěm hřměla velká hra

s osudy intrikánů, reků,

jak už si žádá truchlohra,

co zatím stranou odhozena

se zkalenýma očima

ubitá bledá leží žena

a nikdo si jí nevšímá.

Leda že ten a onen v chvatu

rek, lotr neb i statista

do těla vtiskne jí svou patu,

jak spěchají svá na místa.