OSMIVERŠÍ.

Pod Fudjiamou, před zbořeným chrámkem, uprostřed zahrad kosatců v třešňovém háji,

v legendy zabrán prastarých vévodských rodů, střehoucích Nipon před vpádem evropské šedi,

čím jemu, z posledních obránců domácích zvyků a věr, ba slednímu samuraji

mohl být matný lesk vzdálených slavností, jemu, jenž zanícen svých jen si božstev hledí?

Outkem jsou jako – však osnovou zůstaly průvody jarní s třešňovým květem, jež konány

za zvuků šamicen. V úkony staré a skvostné vše vetká on, srdcem co hýbe.

Čtyrverší posvátné, Uta, přemnohé opěvat může – i bědu – jež záchrany

dojde tak. Skropíť ji vlastní svou krásou Uta, neb v pravdě: jím i šero i mrtvo je libé.