Osobní, rodinné a národní blaho.

Jen tam, kde víra v Krista vládne,

se nezjevují spory žádné,

tam blah jest člověk, blah i rod;

kde nevěrecké není chatry,

tam láska pojí sestry, bratry,

tam otupen jest záští hrot.

Jen samospasná víra v Krista

všem blaho zde i v nebi chystá

a plodí v duších klid a mír;

kde v srdci hasne láska k Bohu,

tam uhostí se osten hlohu

a zahnízdí se morný štír.

Tam po pravém jest blahu veta,

tam plemení se zloba kletá

a rdousí bratry jako mor;

zlý sobec své jen blaho vidí,

kde může, bratry, sestry šidí,

Kde nevěra, tam lásky pravé,

i pod škraboškou tváře smavé

v zlé duši nikdy nenajdeš;

i sype-li zloch z hlučných retů,

své lásky k vlasti malou špetu,

věz, že mu z úst jde podlá lež.

Náš národ, znalcům zřejmou měrou,

jen silnou v Boha Krista věrou

svůj život hájil tisíc let,

jen na čas klesal ve svém blahu,

když otrávil mu spasnou snahu

těch zlopověstných bludů jed.

A opět nastala nám doba,

kdy nerozum a bídná zloba

zas národu cpe bludy v hruď;

snad zahynout má národ drahý?

Bůh milosrdný jeho vrahy

v zlém díle stav a mírně suď!