OSOBNÍ.

Miluji svůdný světa vír,

v němž umlčet lze tichý srdce hlas,

když pro štěstí lká jako děcko rozmazlené,

jež pouhou hračkou dá se utišit,

miluji chvíle v života hrách promarněné,

kdy zapomínám, po čem duše marně touží,

a slyším jenom mládí svého hlas!

Vrhám se ve proud života,

v němž dlouhé bolesti chci rázem smýt,

jak světluška žít, která vznáší se a září,

až promarní svůj krátký, marný třpyt...

se smíchem bujným na retech a s jasnou tváří

chci v prázdných radostech a ustavičných změnách

poslední jiskry snů svých uhasit!

Miluji vše, co život dal

mi v štědrosti své, každý jeho dar,

triumfy mládí, krásy, půvabu i práce,

zášť nebo obdiv, jež čtu ve zracích,

vášeň, jež rychle vznítí se a žije krátce,

vůni svých nevyžitých mladých jar!

Však někdy dala bych to vše

za tklivý smutek tiché aleje,

kde možno ruku v ruce jíti zadumaně

v snech souhlasných a sladkém mlčení,

za kouzlo samoty a teplo drahé dlaně,

za němý duší rozhovor a pohled lásky,

pod nímž se duše blahem zachvěje!