OSPALÉ DÍTĚ.

Usnulo dítě. Zrána

než z teplých vteřin se zvedne,

sedne

k hochovi bílá panna.

A hledí na něho milo.

Hladí jej ruce jemné.

Co bylo v noci temné,

náhle se rozjasnilo.

A panna vede řeči

o divných zemích, mořích,

o jiných zořích,

až dítě bude větší.

A panna vede řeči:

jaké to budou lety

přes květy, světy,

až dítě bude větší.

Poletí vysoko spolu.

Hoch v zrak se panny vpíjí.

Hodiny bijí.

Hup! Panna skočí dolů.

A zmizí oknem lehce,

jak veverka je hbitá.

V loži hoch sebou zmítá.

Vstát se mu přece nechce.

Strop nízký, stěna blízká.

A cesta zasypaná.

Vrátí se panna?

Dítěti po ní se stýská.