OSTATKY SVATÉHO METHODĚJE.

Nedaleko Velehradu

na své roli do úpadu

sedlák oře, rozorává,

na své koně povolává:

Eja huj!

Hlouběj, hlouběj, vranče, brůno!

Poklad skrývá země lůno

tady někde po údolí,

v tomto poli, snad v mé roli –

Bože můj!

Není ze zlata ni stříbra,

není to snad ani libra –

a přec bude sluncem jasným,

Slovanů všech trůnem spasným –

Eja huj!

Já ten poklad ve snách vídám,

já se modlím, o něm zvídám –

Hloub! Když mi jej vyořete,

sto měr ovsa dostanete –

Bože můj!

Vyořete-li tu jámu,

povezete skvosty k chrámu,

skrytí v pentle, ve brokáty

potáhnete kočár zlatý –

eja huj!

Od Visly a od Dunaje

přijdou bratři v naše kraje,

a Rus bílá a Rus stará

pošle knížata a cara –

Bože můj!

Z blízka z dáli přijdou králi,

biskupi a kardináli,

patriarši – bílou bradu –

připutují z Velehradu –

eja huj!

Když se potom v našem kraji

bratři smíří, rozjásají,

a vy jásot uslyšíte,

ať se mi pak neplašíte –

Bože můj!

Koníčky, mé koně zlaté,

potom navždy dooráte!

Budem bloudit v jednom letě

po slovanském šťastném světě –

eja huj!

Stříbrem vás pak podkováme,

hedvábná vám sedla dáme

a kam přijdem v slávském kraji,

všeci vás tam polaskají –

Bože můj!

Přijdou kněžny od daleka

a jich ruka. bílá, měkká

pohladí vám dlouhé šíje,

do hřívy vám zlato svije –

eja huj!

Bože můj!...