OSTATNÍM.

Znáš velký pocit ten, jenž vášnivě tě schvátí,

ty, který sobě sám jsi tajemným tak světem,

když k tobě jiný svět se náhle řítí letem

a jeho vzdálenost se mezi vámi krátí?

Když náhle k duše tvé snícímu ještě kraji

se jiná přihlásí a jata gravitací

jak k slunci planeta se s hrůzou lásky vrací,

v níž život budoucích, strom v semenu se tají?

Tříšť sluncí úchvatnou růžový příboj žene

v objetí milenky toužením rozechvěné

na úkor odkvetlých sta nových vzbudit tvarů,

a těžká hmota tvá se v zlatou mění páru,

přes hlubin temnoty si žhavý oblouk klene

a mramor studený roztaví v lásky žáru!