Ostrolenka.

Doufal Polák, že mu z jara

Slunce volnosti zasvítí –

Po otčině šíré znova

Roste krásné vonné kvítí –

Do pole šla s hlukem, zvukem

Odvážlivá polská chasa –

V jaro doufá polské vojsko –

Proti Rusu táhnouc jásá.

Temnomodré nebe pne se

Tam nad Ostrolenkou v máji –

Ejhle Děbič a Skřinecki

O zem polskou v kostky hrají.

Kostky jsou to lidské kosti,

Mnoho tisíc tam jich padlo,

V máji, ach, u Ostrolenky

Mnoho tisíc květů zvadlo.

Jak Chlopicki tak Skřinecki

Válku vedl s váhavostí –

Bojechtiví důstojníci

Darmo radili k rychlosti –

Věhlasný Prondzinski klesl

Před Skřineckým na kolena,

By přepadl Rusy, dokud

Jejich moc je rozdělena.

Skřinecki však sám své sbory

Rozesílal na vše strany –

Zatím svoje vojska Děbič

Sbírá, chystá na Polany.

Teprv z bojiště Skřinecki

Rozkaz poslal Gielgudovi,

Aby nazpět ku pomoci

Přispěl proti Moskalovi.

Proto polský národ tak ctí

Kosciuszka velikého,

Že pak neměl nižádného

Náčelníka takového. –

Posavade polské vojsko

Bojuje, jak bojovalo –

Ale hlavy tak věhlasné

Se mu více nedostalo.

Poláci! vy drahé perle

Rozhozené, nespojené –

Toužíte vždy po spojení

Částky věnce roztržené.

Ach, vy drahé polské perle,

Nenašla se ruka posud,

Jenž by spojila vás k věnci:

„Bez vůdce vás nechal osud!“

Na hoře u Ostrolenky

Klášter Bernardský se míhá –

Ten své věže – jak dvě ruce –

K nebesům o pomoc zdvíhá. –

Pne své věžné ruce k nebi –

Jest však prosba jeho němá –

Neb on jazyka už více:

Zvonů jasně zvučných nemá! –

Všechny zvony v šíré zemi

Svoje stany opustily,

By též za vlast bojovaly:

Na děla se proměnily.

Jasný byl dřív jejich hlahol

Ve chrám Páně volající,

Strašná jest teď jejich mluva

Temně na bojišti hřmící.

Z dálky v klášter navrátil se

Zvon na dělo proměněný –

Hle na nepřátele číhá

V klášteře kus postavený. –

Změnil se pošmourný klášter,

Obživnul jest hřbitov jeho –

Jakby duchové to byli

Vstali z hrobu rozpuklého.

Útokem se ženou Rusi

Na ten hřbitov druhdy tichý –

Hustý kartáčů déšť padá

Na vojíny a na mnichy –

Na zdi hřbitovní se jeví

Převor klášterní v taláři,

S křížem v ruce vyzdviženým,

Jakoby byl při oltáři.

Kněži s křížem v ruce stáli

V této válce vojskům v čele –

Žehnající zbrani polské –

Proklínajíc nepřátele.

Darmo na oltáři zemském

Hyne oběť maloplatná –

Na nebesích vládne vůle

Neodvislá, samostatná.

Klesl klášter – v Ostrolence

Oheň vlny žhavé valí –

A kouř oblakem svým tmavým

Krajinu a město halí –

Poláci se k mostu tlačí,

Aby řeku překročili –

Za nimi se Rusi ženou,

By jim cestu zamezili.

Na tom mostě nastal zápas

Málo podobných mající –

Onomu pod Bonapartem

U Lodi se rovnající.

Nebylo to bojování –

Byl to zápas vražedlný –

Na tisíce reků padlých

Odnášely k moři vlny.

Z polských vůdců na tom mostě

Dva se zvláště vyznačili –

V čele polských bohatýrů

S Moskalem se slavně bili: –

Rycki, Ajax polský, klesl

Ruskou ranou doražený –

Dělostřelcům neohrožen

Velí Bem, ač poraněný.

Děbič má dost bojovníků,

Nečítá své reky padlé –

Mnohý dobrý mládec klesá

Jako polní kvítko zvadlé –

Kdože v dálné zhyne bitvě,

Zas jej zbudí slunce zlaté,

V cizině on nezůstane:

„Zkřísí on se v Rusi svaté!“ –

Hrozné jest to ruské vojsko

Ve své němé nevolnosti –

Vůdcův úkaz vyplní se

S neváhavou poslušností.

Jakby vlnou chladnou byly

Naplněny jejich žíly –

Jako moře přítokem se

Valí Rus k temnému cíli.

Ale Polákovi v prsou,

V žilách hoří žhavý plamen –

Kdo zvítězí v boji živlů:

Žhavý plamen? – chladný pramen?

Marně Vesuv, Etna, Hekla

Leje lávu v mořské proudy:

Vítězně kol břehu vine

Moře svoje chladné oudy!!

Být to musí! carské heslo –

Tlačili se přes most Rusi –

Ač tisíce klesli v propast –

Být to musí – být to musí! –

Hle, již Narev překročena –

Osud dál jim cestu hledá,

A Skřinecki zlomiv meč svůj

„Běda Polsce, běda!“ – volá.