Ostrov světla.

Juž bylo po západu, vlhký vzduch

a průhledný bez nejmenšího hnutí,

spal vítr kdesi ve vln obejmutí,

ve výši zněl jen ptačích křídel ruch...

Na tichých vodách náhle světla pruh

blýsk’, rostl v zlatém nyní zaplanutí,

teď jako ostrov paprskové žlutí

jej tkali v báječný a luzný kruh.

Po slunci dávno ani stopy není,

jen odlesk jeho zde ten ostrov kreslí

pln jasu, světla, kouzla, poesie. –

Na ostrov báje myslil jsem tu v snění,

za jehož druhdy fantomem se nesly,

ač darmo, plavců sny. – Kde teď se kryje?