OSTROVY

Naše ostrovy

příliš hrdou mají

vegetaci vášní.

Naše dny úsměvů

a naše zamlžení,

naše bouře

i večery naší luny,

naše tmy

i blesky o polednách našich,

hle, jásat chtějí i lkát,

burácet i spát,

mlčet i hřát! – –

Vraťte se, drahoušku!

Prodejte uměníčko!

Nejste ostrovem,

jenž proráží moře.

Vraťte se!

Topte se kolem v těch vlnách!

Trochu své duše dáte.

Ale ty perspektivy, jež máte,

šťastný proteženec!

Vraťte se!

Zpíváme píseň osamocení

na svých ostrovech,

jež mají hrdou, vysokou

vegetaci vášní.