Ostýchavá.

Vlas plavý má jak lvice

a jako dítě smích,

líc uzardělou krví,

a pod sametem brvy

civí modré zřítelnice

a lazur nebe v nich!

Dlaň její tak je sněžná,

zjev nožek útlý tak,

kdo chvilku dlel s ní pouze

rád přisvědčí mi v touze,

žeť jako kvítek něžná,

a skromná jako pták!

A jedna z toho všeho

je divnou jen mi věc:

že rok už málem blaze

tu květe v naší Praze

u vděku jara svého –

a nemá hocha přec!