OSUD JDE ULIČKOU

By Antonín Sova

V podsklepí vidět mřížemi

sebranku nahou na zemi.

V uličce mlčí řady bytů

v zamlkle dusném šerosvitu.

Žebračka, křížem šátek přes žebra

dnes v noci zhltne to, co ve dne vyžebrá.

Tu schůdků pár a zvonek u mříží.

Kdos jde a nejisté se připlíží.

Kde k vetešnici vede nízký práh,

dnes se zástavou příští vkročí vrah.

A vedle dívčí dokvetlo již tělo,

jež pro rodinu čest a srdce mělo.

V hladovců rodině a líných krys

dnes poprve ji zaprodali za peníz.

Zde sychrá sklep. Tu příští ohromená matka

se plaše zbaví nemluvňátka.