OSUD JDE ULIČKOU
By Antonín Sova
V podsklepí vidět mřížemi
sebranku nahou na zemi.
V uličce mlčí řady bytů
v zamlkle dusném šerosvitu.
Žebračka, křížem šátek přes žebra
dnes v noci zhltne to, co ve dne vyžebrá.
Tu schůdků pár a zvonek u mříží.
Kdos jde a nejisté se připlíží.
Kde k vetešnici vede nízký práh,
dnes se zástavou příští vkročí vrah.
A vedle dívčí dokvetlo již tělo,
jež pro rodinu čest a srdce mělo.
V hladovců rodině a líných krys
dnes poprve ji zaprodali za peníz.
Zde sychrá sklep. Tu příští ohromená matka
se plaše zbaví nemluvňátka.