OSUD KVĚTINY

Jsi jako květina luční,

vyrostlá z úrodné prsti,

dychtivě rozpjal jsi listy,

potom jsi bohatě rozkvet

v paprscích slunce i větru,

vůní a barvami hýřil

pro radost jiným i sobě.

Jsi jako květina luční,

vichřice, deště a chladna

daly ti zkušenost mnohou,

před kosou zachránil jsi se,

nikoli před uvadáním,

které je souzeno všemu.

Jsi jako květina luční,

jež má své období květu,

v kterém plá, touží a voní,

(v tom jen čar její a sláva),

posléze hasne jak západ,

ztrácí své zářivé barvy,

vrací se v zahnědlou zemi.