Osud nestejný.

Z nás každý jinak zrodí se a žije,

dle přírody všem utajených slov,

čas buď že srdce líbá nám, buď ryje,

buď v bavlnu je hněte nebo v kov.

Vždy každý tak jen na tom světě prodlí,

jak život v hruď mu zaletí a v zrak;

buď jeho duch se vůní růže modlí,

buď v blesku hromem klne jako mrak.

Snes’ život jedněm zlata plné nůše,

a s jiným o sousto se chleba rval;

já zlaté sny a péra s křídel duše

za černé haléřky jsem prodával.