OSUD.

Jde Osud tiše tak, že neslyšíš ho ani –

tak jako zákeřník se v temnu noci plíží:

nejméně čekáš ho – on přijde z nenadání

rychlejší než-li blesk, že postřehneš ho s tíží.

V tvé cestě zvedne se, kol zavíří ti hlavy,

do tváře zblednuvší ti s chechtem mávne pěstí –

a pak se rozplyne jak přízrak do záplavy,

jež mračným obzorem ti blízkou bouři věstí –

Ty dál se potácíš jak' omráčen tou ranou

do mlhy houstnoucí, kde úder nový čeká –

a v dálce naříká cos' žalostivou hranou.

To Osud číhá tam na konci na člověka.