OSUD.

By Josef Kalus

Nekloň čela před osudem,

byť byl sebe temnější,

byť jen slzami a trudem

dláždil pouť tvou vezdejší.

Popatř směle, bez rozpaku,

na rtech pohrdavý smích,

do tajemných jeho zraků:

jak pes odplíží se tich.